Zmije obecná (Vipera berus) je veřejností často neprávem vnímána jen jako hrozba. Skutečnost je ale jiná, neboť plní roli tzv. deštníkového druhu. Její přežití je přímo vázáno na zachování specifické mozaikovité krajiny, která kombinuje slunné plochy pro termoregulaci, bezpečné úkryty v kořenech či kamenech a další biotopy, jako jsou rašeliniště, podmáčené louky či lesní lemy, sloužící k lovu. Důslednou ochranou těchto přirozených stanovišť se automaticky zajišťuje přežití mnoha dalších organismů se stejnými nároky.
V Evropském zeleném pásu mezi českými Nemanicemi a bavorským Schönsee, kde se rozvíjí náš projekt v rámci iniciativy BESTbelt, zmije obývají především rašeliništní biotopy, pozůstatky staveb v zaniklých obcích či kamenné snosy v jejich okolí. V důsledku úbytku vhodných stanovišť a dalších nepříznivých faktorů populace zmijí klesá, přičemž aktuálních dat o jejich výskytu, zejména na české straně, je nedostatek.
Naše cíle:
Cesta ke splnění cílů začala odbornou přípravou v březnu 2025, kdy jsme se zúčastnili metodického workshopu pod vedením Markuse Schmidbergera z partnerské organizace LBV-Zentrum Mensch und Natur. Tento zkušený bavorský odborník nám přímo v terénu ukázal osvědčené postupy vyhledávání zmijí a společně jsme diskutovali o možnostech, jak drobnými zásahy zlepšit stav prostředí pro tento druh na české straně.
Získané poznatky jsme pak během jara a léta téhož roku využili v rámci terénního mapování. Expertní tým prozkoumal širší okolí 8 zaniklých obcí v CHKO Český les. Zaměřovali jsme se na výše zmíněné struktury v krajině a také na okraje lesů či okolí vodních ploch a toků. Nejhojněji pozorovaným druhem byla ještěrka živorodá, která vyhledává vlhčí stanoviště ve vyšší nadmořské výšce, podobně jako zmije.
Pro zlepšení stanovištních podmínek zmije se jako nejperspektivnější ukázala zaniklá obec Lučina u Nemanic. Navrhovaná managementová opatření jsme projednali s vlastníky a správci pozemků. Na konci března 2026 jsme společně se skauty z Přimdy prosvětlili vybrané části kamenných zídek. Odstraněním náletových dřevin vznikla ideální místa, kde se mohou zmije vyhřívat, vyhledávat úkryt nebo lovit. Vyřezané větve jsme navíc ponechali na lokalitě v podobě hromad poskytujících domov plazům i dalším živočichům. Během práce jsme skauty také seznámili s významem Evropského zeleného pásu a historií místa, kde se příroda prolíná s lidskými osudy.
Náš projekt však Lučinou nekončí. V letní sezóně 2026 budeme pokračovat v mapování, abychom pokryli co největší oblast. Výsledný dokument předáme správním úřadům jako podklad pro další péči o tuto oblast. Zároveň se chystáme podpořit naše kolegy z LBV při realizaci rozsáhlých zlepšujících opatření na německé straně hranice.
Více informací o projektu postupně doplňujeme zde.