Na jaře 2021 jsme se zapojili do záchrany sýčků v Plzeňském kraji. Jižní Plzeňsko je jednou z mála oblastí v ČR, kde tato kdysi hojná sova doprovázející venkovská obydlí ještě přežívá. Snahou schváleného záchranného programu je posílit oslabenou populaci a propojit jednotlivá místa, kde se sýčci dosud vyskytují. Ve stodole na Prusinách jsme jim na jaře 2021 postavili chovnou voliéru – nový domov pro pár, který by měl na svět přivézt mláďata. Tím by mělo dojít k užší vazbě na místo hnízdění. Podle soudobých znalostí by krajina v okolí Prusin měla těmto malým sovám vyhovovat – jsou zde louky, pastviny i starý sad, volné plochy i rozptýlená zeleň.
Dovezení sýčci se ve všech případech narodili v zajetí. První pár konkrétně v Záchranné stanici a Ekocentru Spálené poříčí. Tito dva v sobě ale nenašli zalíbení a k hnízdění nedošlo.
Na jaře 2024 jsme se dočkali! Nový pár sýčků ve voliéře ve stodole v sobě našel zalíbení a rozhodl se zahnízdit. Samička snesla celkem 5 vajec, z kterých se vylíhlo pět ochmýřených mláďat. Od začátku bylo patrné, že jedno z mláďat je poněkud opožděné. S kolegy ze záchranného programu jsme se odhodlali k neobvyklému kroku. Malé mládě jsme dali k jinému páru s jedním stejně velkým mládětem, kde začalo úspěšně odrůstat. Naopak pár v Prusinách adoptoval jiné mládě z hnízda, kde byla matka zabita predátorem.
Všech 5 prusinských mláďat se podařilo vychovat až do dospělosti a v létě byla spolu s rodiči vypuštěna do volné krajiny. Předtím jsme je však vybavili vysílačkami, abychom mohli sledovat, kde se budou zdržovat. Po několika týdnech Prusiny opustili rodiče. Poté se do okolí začala rozlétávat i další mláďata. Až do podzimu však tři mladí sýčci zůstávali na prusinském kopci. Podle vysílaček se jednalo o mladého samce a samici. Ke konci roku 2024 už projevovali známky teritoriálního chování, avšak jedná se o bratra a sestru. Do Prusinské voliéry byla proto v zimě 2025 dopravena jiná samice. Sameček o ni jevil zájem a byla proto brzy do volnosti.
V předjaří roku 2025 tak na prusinském kopci poletovali tři mladí nadějní sýčci. Původní samice však podle všeho časem odlétla hledat štěstí jinam. O nové příchozí jsme měli celkem dobrý přehled díky telemetrickému sledování. Většinu času se zdržovala ve starém třešňovém sadu, přes den často využívala připravené budky. V květnu jsme zkontrolovali všechny budky – doufali jsme, že zde najdeme ochmýřená mláďata. Bohužel, důkazem pokusů o hnízdění byla pouze studená vajíčka ve dvou budkách. Dospělé sýčky jsme však zjišťovali v okolí Prusin po celé léto i na podzim. Potěšující zprávou je, že jim zdejší prostředí vyhovuje a v dobré kondici zde sýčci našli trvalý domov. Snad se jim podaří vyvést mláďata v dalších letech, kdy už budou přece jen vyspělejší.
Příběh sýčků na Prusinách má a bude mít pokračování.
Fotogalerie na: https://eu.zonerama.com/ametyst/Album/11566722